Březen 2011

Poslední naděje 2

29. března 2011 v 20:22 | Fai |  Povídky
Maxe stále trápilo to, že už neměl nikoho. Navenek vypadal drsně, ale uvnitř, uvnitř sebe sama byl sám, už neměl nikoho na koho by se obrátil, nikoho s kým by se mohl smát, zažívat to dobré či to zlé, byl sám navždy sám. Max dorazil domů, kde kdysi býval i voják, procházel se po místnostech s pomalým krokem a spomínal na staré časy. Čas, který měl na to, aby si sbalil své věci na cestu, čas byl dlouhý, ale s přemýšlením čas uběhl až moc rychle. Náhle někdo zazvonil, Max šel otevřít a na prahu dveří stál plukovník. Max popadl svou tašku, kterou měl a vyrazil. Venku stál šofér a vedle něj auto, které ani trochu nebylo levné jak si myslel Max. Cesta byla dlouhá a nikdo neřekl ani slovo, až nakonec to hrobové ticho ukončil Max. Kam jedem? To brzy zjistíš, ale nejprve ti budu muset něco vysvětlit, takže otázky si nech na potom a teď poslouchej!
  1. S nikým nemluv a kdyby tě někdo oslovil nech mluvit mě.
  2. Nikam nesmíš odejít bez toho, abys mi to řekl.
To vše?
  1. Nedělej kraviny, a i Max poznal, že se plukovník pousmál.
To je opravdu vše, co budu muset dodržet? Zatím ano, ale jakmile dorazíme přidělím ti pokoj a začne ti výcvik. Ale já jsem výcvik už absolvoval, ne? To sice ano, ale tam kam jedeš nikoho nebude zajímat, že si byl někde za hvězdu, teprve tam poznáš co to obnáší být voják. Při zmíněném slově voják Max sklopil hlavu, plukovník to poznal, ale nic mu neřekl, protože tohle by měl Max překonat sám. Popravdě jsem ani nevěděl, že voják měl děti. Ne, neměl adoptoval mě. Opravdu tak to si ho musel nějak zaujmout, protože voják byl vůči svých přátel opravdu vybíravý. Byl jsem slepý. Cože? Dal mi nový život, sice si z toho minulého nic nepamatuju, ale on byl pro mě vším. Aha, tak to asi jedině dobře, ne? Možná…
Jsme tady. Vítej ve svém novém domově, kde budeš po dobu svého výcviku. Max jenom užasle koukal na všechny kolem, nikdy nic takového neviděl. Tolik vojáků a instruktorů až po lékaře. Vem si tašku a pojď za mnou! Max stále užaslým obličejem zkoumal okolí, když se náhle k nim blížil chlap jako hora. Ale, nováček co plukovníků? Ano, je to vojákům syn. Cože, on měl syna? Dlouhá historie. Dobře nechám si to říct někdy jindy. Takže, mladej vítej v pekle, kde z chlapců děláme muže. Já už jsem muž! Ale, chlapeček nám chce vyrůst hahaha! A se smíchem odešel. Kdo to byl? Můj kolega Richard a vojákův učeň. Takže, abychom pokračovali, co myslíš? Ano. Plukovník i Max vešli do obrovské budovy, kde bylo plno pokojů s vojáky, ale jak si Max všiml, byli i z různých národností. Zde je tvůj pokoj. Max se náhle zastavil až málem narazil do plukovníka podíval se na pokoj s číslem 498. tohle kdysi býval pokoj vojáka, mysleli jsme, že bys ho mohl využít dobře. Podal mu klíčky a odešel, ale ještě než odešel pravil s hlubokým hlasem. A nástup je zítra 7:00 přesně hahaha! Max se začal smát , vlastně bylo to prvně co se usmál od smrti vojáka. Uvědomil si, že bude muset starosti hodit za hlavu a soustředit se teďka na jediné, dokázat, že sem opravdu patří.
Druhého dne Max vstal o něco dřív, aby si stihnul vše připravit. Snad mám všechno…sakra za chvíli tam musím bejt. Běžel jak o život, ale nakonec to stihnul, jak si všimnul nebyl sám kdo přišel málem pozdě. Ale lekl se, když uviděl jejich velitele roty. Byl to ten samej chlap, kterého viděl včera. Samozřejmě si toho Richard všimnul a přistoupil k Maxovi. Ale koukám, že chlapeček nevzal do zaječí. Jaká to je pane náhoda, že jste vy můj vedoucí. No, ona to tak ani náhoda není, sám jsem si vybral rotu, ve které si ty. Proč? Z jediného prostého důvodu, abych zjistil zda tě voják vycvičil pořádně. Nato se můžete spolehnout. Hm, pamatuj si chlapečku, že já budu ten kdo ti dá povolení, abys tu mohl zůstat, ale být tebou raději si začnu balit kufry. Seřadit, zařval. Odedneška jsem váš vedoucí roty, parchanti! A nemyslete s, že vaše fňukání či nějaké zasrané výmluvy vám pomůžou. Odedneška tady bude platit řád. Pokud ho porušíte, bude vás čekat trest. Je vám to jasný. Ano, pane. Do hajzlu budete říkat Pane, ano pane, je vám to jasný. Pane, ano pane. A co ty čtyřvokej, co ty tu pohledáváš? Nákupní centra jsou o 10 kilometrů dál. Pane, nevím o čem to mluvíte pane. Jo tak ty nevíš? Na zem a 200 kliků! Ale, pane já. Chceš 300? Vojín, raději poslechl a začal dělat kliky. Jestli je tu někdo kdo bude mít odvahu mít pochybnosti, či nebude nic dělat tak se osobně postarám, aby to byl jeho poslední den. Rozuměli jste? Pane, ano pane. Postupně procházel mezi ostatníma a snad každého peskoval, kvůli samým blbostem, až nakonec došel k Maxovi, ale u něho nemohl nic najít, i když se zdálo, že u něho strávil snad hodinu. Nuže, pravil a otočil se k němu zády, Max měl sto chutí ho praštit, ale nakonec se dokázal ovládnou. Vojín co dělal kliky už skončil. Richard si stoupnul přímo doprostřed a zařval. Přesně za 2 hodiny vás budu čekat na támhle na tom kopci a ukázal ven. Pane, ale to asi 10 kiláku, pane. Slyšel jsem snad stížnost? A otočil se na vojína co to řekl. Pane, ne pane. Tak na co čekáte bando líná. Vypadněte. Všichni se rozeběhl. Max běžel v čele, protože nestál o to, aby ho ještě Richard odchytil. Byl tam ani ne den a už měl někoho koho ze srdce nenáviděl. Ty ho z náš? Až teď si Max uvědomil, že vedle něj celou dobu běží kluk co dělal kliky. Jsem Tomáš a ty? Max. Ne, neznám ho, proč, No zdálo se mi, že jste spolu o něčem mluvili. POHYB! Max se otočil a viděl Richarda jak vyjíždí kopec v autě a v ruce drží amplion a z celých plic do amplionu řve. Max raději věci kolem sebe nevnímal a běžel si svým tempem, přesto, že byl zvyklí na dlouhé běhy, měl problémy držet krok s ostatními, vždy ť byl prví a teď? Málem poslední a Tomáš? Ten byl mezi prvními. Co to má bejt, přece já jsem ten kdo by měl být nejlepší? Nakonec kopec vyběhl, ale přesto ho sžíralo svědomí, co se to s ním děje? Měl snad strach, ale z čeho? Ne, to nebude tím. Viděl Richarda stále stál v autě, ale on se usmíval, co to má bejt? Opravdu Richard dostojí slova? Ale během den teprve začal, zbytek dne byl opravdu náročný až se nakonec setmělo, ale to Richarda nepřimělo skončit. Až po půlnoci výcvik ukončil. Nikdo neměl sílu ani se radovat, věděli, že tohle je teprve začátek. Richard s úsměvem sledoval jak všichni se sotva táhnou a Max? Ten se sotva udržel na nohou, ale přesto ho Richard zastavil a udělil mu lekci. Sto kliků teď a tady. Všichni se raději už ani nedívali, báli se, že by je Richard taktéž odchytil a raději popadli veškerou sílu, která jim zůstala a vrátili se zpět do svých pokojů? Max už nemohl a bylo to na něm vidět, ale Richard ne a ne přestat. Max nakonec tu stovku udělal, ale padl a ležel na zemi, neměl sílu se ani postavit. Richard se jenom zasmál a ze smíchem odešel. Max ležel na zemi a proklínal den, kdy souhlasil. Chceš pomoc? Kdo jsi, To jsem já Tomáš. Ukaž pomůžu ti. Tomáš vzal Maxe na záda a nesl ho celou cestu až na pokoj. Max se někdo může mít sílu ještě někoho táhnout, když se sám podlamoval. Ale nechal to běžet, byl rád, že mu někdo pomohl. Tak jaký máš pokoj? 498. Kecáš? Já mám 499 t jsme sousedé a sám se sobě zasmál, ale Maxovi nebylo do smíchu.Tomáš položil Maxe na postel a odešel k sobě. Co tady dělám, Co tady dělám? Proč jsem sem šel? Co jsem si tím chtěl dokázat? A s těmihle otázkami usnul.
Ráno mu zvonil budík, ale jakoby ho neslyšel až ho zbudil povědomí hlas. Max s námahou otevřel oči a první koho toho dne viděl byl plukovník. Tak co, jaká byla včerejší rozcvička? Rozcvička? Děláte si srandu? A s námahou si sednul na postel. To měla být rozcvička? A co je to za debila? Myslíš Richarda? Ano! Hahaha, no až ho poznáš líp budeš rád, že to byl on kdo tě učil. To měl být vtip? Hahaha no, co s tím nadělám. Měl by sis pospíšit už bude skoro 7 a odešel. Do kelu s celím Richardem. Max nakonec došel na svičení, ale jak si všiml bylo jich tam asi 20 z 45 a prvního koho tam uviděl byl Richard, který měl ve tváři jakýsi vítězný výraz. Stoupnul si do řady, i když s velkou námahou, ale jak si všiml tak nebyl jediný. Richard si stoupnul pře ně a zase začala ta jeho řeč. No jak jste jste si asi všimli tak vás tu moc nezůstalo. Ostatní odešli dnešním vlakem domů, nevíte náhodou proč? A začal se smát. Max měl sto chutí mu jednu vrazit, ale někdo mu řekl. Uklidni se! Otočil se a stál tam Tomáš. Čeho dokážeš, když ho praštíš? Uvolnění, odsekl Max. Tak do toho, ale můžeš si rovnou koupit zpáteční jízdenku domů. Max se otočil zpátky, i když ne moc ochotně k Richardovi a dělal, že poslouchá. Takže, kde jsem o skončil jo už vím. Takže vám chci oznámit, že odedneška vás bude jenom 20. výcvik pokračuje. Budu vás čekat za 2 hodiny na kopci, pohyb!
Celý den se opakoval stejně jako celý měsíc a z 20 lidí zbylo už jenom 15. O další měsíc jenom 13 a jak tomu bývalo pokaždé Richard řekl: Nevíte proč? Až po půl roce zbylo pouhých 10 lidí. Výcviky obsahovali všechny možné prvky po běhy až po střelbu a jak si Max všiml on i ostatní se zlepšovali v běhu byl najednou lepší a lepší pokaždé zaběhl svůj nejlepší čas a střelbu měl přesnou a rychlou. Vlastě byl Richardovi vděčný a po dvou letech si musel uznat, že Richard byl ve skutečnosti chlap, který dělal pořádně svou práci. Jejich rota patřila mezi nejlepší ze všech co tam byly a z celkových 45 zbylo pouhých 5 lidí, ale Richard se ani trochu nezměnil, stále jeho výcviky byli hrozné, ale Jak pravil chlapců udělá muže a tepve tehdy si to Max opravdu myslel. Po celé ty roky ho nenávidě, ale musel si to přiznat z malého chlapce se stal pravý muž a i na to vypadal zmohutněl, jeho tělo vypadalo dosti dobře a nebyl to kluk, který by si na něco stěžoval, protože to nejhorší ho snad už potkalo. Jednoho dne kdy byl výcvik, přišel Richard, ale neměl na sobě tu uniformu ve, které ho viděli snad pokaždé. Měl ji upravenou a vypadalo to, že i vyžehlenou. Stoupnul si před svoji rotu, která se skládala 5 lidí. A řekl: Odedneška už nejsem váš vedoucí. Všichni na sebe podívali. Je to proto, že mým úkolem bylo vybrat a vycvičit skupinu lidí, kteří by i po velkém tlaku dokázali zachovat hlavu a neudělat nějakou ptákovinu. Vybral jsem si vás, patří mezi nejlepší, které kdy měl a nelituji toho, byli jste první co to tak dlouho u mě vydržel asi bych se měl změnit. A začal se hlasitě smát. Maxovi to přišlo vtipný celý ty roky je terorizoval a teď je najednou chválil co je s tím chlapem? Ale než mohl přemýšlet dál, přerušil ho známí hlas otočil se a byl to plukovník, který za ty dva roky co ho neviděl zhubl, ale jeho špatnej smysl pro humor nikoliv.
Stoupl si vedle Richarda, Max se musel smát vypadali jak Tom a Jerry, ale asi nebyl jediný kdo si toho všimnul.
Takže tedy, jak vám asi kolega řekl o teď budete pracovat pro nás každý z vás bude ve skupině, ve které budete muset plnit mise, které se vám občas nebudou vůbec líbit a budete proti, nebudete moci couvnout. Podívejte se na toho kdo stojí vedle vás je to možná na posledy co se takto vidíte. Ještě dnes vám budou přiděleny mise. Zíta v 10:00, všichni odjíždíte. A Richarde tvá nov skupina bude zítra na nástupišti. Dobře, nemůže se dočkat. A při tom se podíval na Maxe a měl jakýsi úšklebek a Max mu s radostí úšklebek oplatil. Když vše skončilo šel si Max sbalit věci nemohl se dočkat, konečně od tuď vypadne. Druhého dne se všech pět sešlo venku asi v 9 hodin naposledy se rozloučili a jeden po jednom odjížděli auty až nakonec zůstal jenom Max. Viděl už jenom Tomova záda, než nastoupil do auta a odjel. Porozhlídl se kolem a viděl skupinku nováčků, kteří vypadali jakoby viděli samé nebe no ono je to přejde, pomyslel si Max a sám se musel zasmát. Čemu se směješ. Max se tak lekl až se sebou škubl. Ah, plukovníku co tu děláte? Nic neobvyklého. Aha. Mám pro tebe něco ohledně tvého úkolu. Co je to. Možná víme kdo zabil vojáka.

AKBINGO! cz

28. března 2011 v 22:07 | Fai |  AKB48 Videa
omlouvám se az chyby př. myslíš-myslíž, překládala jsem někdy kolem půlnoci a to si vybírá svoji daň xD

povídka

28. března 2011 v 22:06 | Fai |  Kec
Jenom oznamuju, protože jsem trochu přehnala s článkami, ale to vám asi nevadí, že je tu nová povídka, které někde začala, ale už nevim co dál xD Poslední naděje
A kdyby měl někdo nápad tak bych jenom přivítala

Playstation 2 - hry

28. března 2011 v 21:54 | Fai |  Kec







tohle jsou moje hry, ale pár jsem půjčila

Mendol - mal.

28. března 2011 v 21:45 | Fai |  Mendol Ikemen Idol photo



tohl, když jsem to viděla prvdě gebila jsem se jak debil hlavně u Hinaty

Mendol

28. března 2011 v 21:44 | Fai |  Mendol Ikemen Idol photo



Seto & Atem

28. března 2011 v 21:35 | Fai |  Yu-Gi-Oh!


chibi Atem

28. března 2011 v 21:34 | Fai |  Yu-Gi-Oh!


Úklid

28. března 2011 v 21:31 | Fai |  Yu-Gi-Oh!


chcípám z toho mága xD

Atem - Rose

28. března 2011 v 21:30 | Fai |  Yu-Gi-Oh!


Úchyláci

28. března 2011 v 21:30 | Fai |  Yu-Gi-Oh!


Faraón

28. března 2011 v 21:29 | Fai |  Yu-Gi-Oh!


Poslední naděje 1

28. března 2011 v 19:07 | Fai |  Povídky
Poslední naděje
Když člověk ztratí to nejcennější, co v životě měl, tak teprve pak už nemá co ztratit. Když otevře své oči, které byly po dlouhé roky zavřené a nedokáže připustit pravdu, tak tehdy začíná to nejhorší období, které vás bude pronásledovat po celý zbytek života. Až se strachu postavíte pak jedině tehdy strachu budete moci ukázat záda.

Jako chlapec si žil bezstarostný život ve kterém měl vše co si přál, ale i to dobré musí někdy skončit a ten čas nadešel, když z toho malého chlapce vyrostl 8 kluk. Jeho matka i otec zahynuli při těžké autohavárii, ve které přežil pouze on. Bylo to štěstí nebo dokonce osud, aby tomu tak bylo? Tuhle otázku si kladl snad kdokoliv, co tento příběh slyšel.
Chlapec přesto, že přežil ztratil zrak, i když se doktoři snažili jak nejvíce mohli, tak i přesto mu nebylo pomoci. Po těžké ráně do hlavy ztratil i paměť, ale i přesto se snažil vzpomenout co autohavárii způsobilo. Zapomněl vše co ho a jeho rodiče spojovalo, nemohl si vzpomenout, zapomněl vše z předešlých let.
Když chlapci bylo 13 let adoptoval ho bývalí voják, který mu zaplatil a obstaral vše, co bylo potřebné pro to, aby se uzdravil. Doktoři mu transplantovali nové oči, které osobně ten voják vybral. Chlapec i po dlouhé bolesti dokázal oči otevřít, nic mu nepřipadalo divné, i když ze začátku měl problémy, viděl rozmazaně a zapomněl nějaké věci jak vypadali barvy, byl to takový nový život, ale i tak byla šťastný. Byl vojákovi vděčný za nový život, který mu dal. Tak i souhlasil, že bude pokračovat v jejich rodinné tradici, která spočívala v tom, že pude na vojenskou školu.Voják sám neměl děti a tak pro něj on byl vším dal mu i nové jméno, které bylo Maxmilián zkráceně Max. Veškeré cvičení, které bylo pod osobním dohledem vojáka bylo přísné a velmi náročné, ale Max ničeho nelitoval, byl stále vděčný, ale i on poznal, že s vojákem není něco v pořádku, když se ho zeptal jestli mu něco není tak mu v klidu odpověděl: To nic není, uvidíš brzy budu jako nový. Poslední dobou cvičení bylo čím dál tím víc náročnější, ale Max to vše ustál, vytrénoval se do perfektní kondice. Z malého chlapce se stal silný muž, který se nenechal potopit. V jeho 16 let byl přijat na vojenskou školu. Rozloučil se s vojákem a odjel na soukromou školu, jak si to přál voják, který na stejné škole studoval, stejně jako jeho otec a otec jeho otce atd. Když se Max loučil netušil, že to bude možná naposledy co vojáka uvidí. Max odjel a studoval v zahraničí, kde se učil a vynikal mezi ostatními díky tréninku vojáka, nemohl se dočkat až mu to bude moci vyprávět, že on byl díky němu nejlepší. Ale stáří si vybírá svoji daň. Voják zemřel, pro Maxe to byla rána do srdce, vždyť on byl pro něj vším, byl mu oporou, štěstím, ale i sílou a otcem. On byl ten co ho držel v těch nejtěžších chvílích, byl pro něj hrdinou, který obstál v bitvách, které by nejen jednoho srazili na kolena.
Proč kolem něj všichni umírali? Ptal se sám sebe. Nejprve rodiče a teď i voják, copak on nemohl mít normální život s rodinou, kterou by miloval? Byl on to neštěstí, co všechny spojovalo, nebo to bylo vše úmyslné? To nikdo netušil.Přesto se Max vzchopil a dokončil školu ze skvělými výsledky. Všichni si mysleli, že se sesype, když mu to oznámili, ale on to ustál. Při končení si ho odchytil plukovník, který mu sdělil, že voják nezemřel stářím, ale byl zabit, zda by se Max nechtěl podílet na vyšetřování. Maxe sžírala nenávist. Souhlasil.


sedmá

20. března 2011 v 22:20 | Fai |  Kec
No, nechápu jak můžu JÁ být ve sportě v 60m a 200m sedmá z 8-9. třídy? No, na 200m jsem 7. celkově od 6-9 třídy, ale když jsem to viděla u obou 7. a kámoška co je 2X tak hubenější jak já xD je zase u obou 8. xD. No já tak zpožňuju nespravedlnost xD, minulej rok jsem zaspala na olypidě na startu a stejnak jsem ji přeběhla, ale pokaždé rozhodují setiny, třeba kámoška ze třídy na 60 má 9:36 a já 9:37 no takže je rychlejší, ale to mě pořádně nasere :D, nebo nesnášim, ale i mám ráda, když udělám nej. čas a hned vzápětí mě někdo překoná, to mě hned nastartuje, abych běžela rychleji (nesnesu pocit prohry xD, ale ten se mi stává často- můj každodenní chleba :)). No, ale kdybych měla mluvit o 1500m no NO COMENT! No, ale stejnak se "těšim" na Tesařovku, kde jak debilové v kraťasech (půlka na to zapomene, že venku je zima) poběžíme 2 km do kopce az kopce no fakt ironie...:(
No, a k narozkám? Celkem dobrý, i když jsme to slavili až v sobotu, přesto jsem nedostalo to co jsem chtěla, ale to si koupím za prachy co jsem dostala.
asi 600kč, 3X bonbonieru (1X od tety a2X od kluků p.s. je jim 12, abyste si nemysleli xD), přáničko, jeden takovej zajímavej lehkej hrnek jako kdyby tam byl transformers ba co xD, jednu velkou oříškovou čokoládu a jednu malou, žehličku na vlasy, a už ani nevim, ale oslavu platila babča (jakoby ještě dárek xD) a máma, i kkdyž jsem chtěla krtkův dort )ujíždím na banánech) a ona ho neumí a kupovanej by vyšel draho, tak jsem ji řekla ať udělá dva ovocný za studena (ovoce "slint") a nakonec mi udělala dvoupatrovej ovocnej dort, ráno přišel kámoš a p§lku dne sjme hráli SoulCalibur III (moje) Kroniku a on mi půjčil na PSP nejnovější Prince of Pesia, ale vybylo se mi to hned na začátku, a teď koumám na dorumu nevim název, ale je to o basketu chudák Naoki, ta ****** ho podvádí s tím ******!!! :D, no ale hodlám to zkouknout celý, ale přiša jsem na to teprve v čera a dneska nebil čas, ale ten bude zítra písemky počkaj xD, no ale stejnak se mi zítra nechce do školy na florbal není mi moc dobře asi víte proč...xD.
a jinak Pray for Japan jsem musela vymazat z youtube (porušování autorských práv) ale jenom přes zvuk psali mi, že nemusím nic dělat, ale já je moc dobře z nám i když my psali t samí tak mi vymazali už 2 účty, ale stejně si všechny vida ukládám na ulozto takže si je stáhnu a vložim znova a přátelé mám snad víc jak 70% japonce xD
kdyby nešlo tak Pray for Japan


Pray for Japan cz

16. března 2011 v 22:41 | Fai
Omlouvám se zda jsou chyby v textu, ale český překlad jsem stáhla z karaoketexty a vložení titulků a časování mi zabralo asi 1 a 1/2 hodiny. No snad se vám to bude líbit. A jinak děkuju lidem co poblahopřáli k 16.

Yusei & Aki

13. března 2011 v 11:28 | Fai |  Yu-Gi-Oh!





16.března

13. března 2011 v 10:46 | Fai |  Kec
Ah, šestnácka se mi blíží a já furt nevim co k narozkám, ale ve 4 věcech mám jasno..helma na kolo, ale taková jako máte na skate nebo na brusle tu kulatou ne tu klasickou, novou omotávku na florbalku a vak na florbalku a taky bych chtěla nějaký pořádný hodinky

Naruto

13. března 2011 v 10:43 | Fai |  Naruto